Jmenuji se Nela Lisková a posledních osm let se aktivně zajímám a účastním politického života.

Moje první osobní zkušenosti s politikou začaly v roce 2015, kdy jsem se rozhodla vstoupit do ostravské organizace ČSSD, protože mě v té době zajímala zejména oblast sociální politiky a měla jsem zájem se na tomto aktivně podílet. Po necelém půl roce jsem zjistila, jak fungují politické strany a že to poslední, oč jim reálně jde, je vytvářet cokoli smysluplného pro lidi a proto jsem na vlastní žádost členství ukončila. Od té doby jsem nebyla nikdy členkou žádného politického seskupení. Toto zmiňuji zejména proto, že o mně různí lidé zveřejňují nejrůznější informace, ale nikdo z nich se mě nikdy na pravdu nedotazoval.

Pod tlakem uprchlické krize jsem spoluzaložila v roce 2016 spolek Národní domobrana, kde jsem vytýčila za hlavní cíl naší činnosti veřejnou osvětu o vlastenectví a návratu k našim národním kořenům, znalosti pravdivé historie, nikoli té účelově pozměněné, tak jak se tomu děje v posledních letech a v neposlední řadě jsme svou činnost propojili s odbornou i laickou veřejností, starosty měst a obcí, IZS a dalšími složkami, kde jsme v rámci vzájemné spolupráce vytvářeli možnosti vzájemné pomoci a koordinace, například při živelných pohromách či událostech, kde by bylo nezbytné chránit svůj domov a naše blízké.

V roce 2016 mě s ohledem na moji aktivní činnost a četné publikace, jak v českém, tak v ruském či anglickém jazyce, kdy jsem se veřejně vyjadřovala prostřednictvím svých článků k politické situaci, nejen v ČR, ale taky v zahraničí, oslovilo Ministerstvo zahraničních věcí Doněcké lidové republiky s prosbou a zároveň pozváním, zda bych mohla osobně navštívit Doněckou lidovou republiku a město Doněck. Důvodem proč mě oslovili byl válečný konflikt v oblasti Donbasu, tedy Doněcké a Luhanské lidové republiky, který tam probíhá od roku 2014, a o kterém média u nás mlčela. Pozvání jsem přijala a po mnoha dalších návštěvách bylo završením naši vzájemné spolupráce a důvěry otevření Zastupitelského centra Doněcké lidové republiky v Ostravě, které proběhlo s veškerými oficiálními pověřeními vlády Doněcké lidové republiky, potažmo Ruské federace. Na tiskovou konferenci k otevření Zastupitelského centra DLR do Ostravy přijeli desítky novinářů z celého světa, protože jsem otevřela první zastoupení tohoto typu na světě.

O rok později jsem pomohla otevřít další centra v Evropě. Konkrétně v ČR bylo mým cílem navázat na dřívější aktivní spolupráci a přátelské vztahy měst Ostrava a Doněck, kdy obě města vzájemně spolupracovala například v oblasti kultury, sportu či vzdělávání.

Dále jsem s ohledem na můj pravidelný pobyt v Doněcku informovala veřejnost o skutečné situaci týkající se probíhajícího válečného konfliktu, aby měla veřejnost nejen v ČR, ale taky v zahraničí, možnost dozvědět se pravdu, nikoli pouze tendenční mainstreamové informace. Poprvé v životě jsem se nacházela přímo v místě války, kde jsem byla svědkem neskutečných lidských tragédií. Viděla jsem umírat civilisty, vypálené vesnice a obyvatelstvo žijící v nuzných podmínkách po šachtách, sklepeních a vybombardovaných domech. Navštěvovala jsem nemocnice, školy, univerzity a dětské domovy plné opuštěných dětí, což byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, kdy je nemožné ubránit se slzám. To vše bylo mojí motivací lidem v Donbasu pomáhat, alespoň tak, jak bylo v mých, nejen finančních možnostech. V Doněcku jsem měla každý měsíc tiskové konference, kde jsme spolu s tamním Ministerstvem zahraničních věcí společně informovali o naší spolupráci, vývoji a plánech. Bohužel, tato moje činnost se nelíbila vládě České republiky, která válku v Donbasu a podporu tamních ukrajinských nacistů, kteří tam vyvražďují rusky mluvící občany, od počátku financuje. Na základě intervence Ministerstva zahraničí ČR, nechala vláda prostřednictvím soudu, paradoxně stejného, který mi založení Zastupitelského centra Doněcké lidové republiky schválil, po roce úřad uzavřít. Pravdu o válce a zejména o skutečnosti, že tuto válku ČR od roku 2014 financuje a dodávkami zbraní a těžké techniky podporuje, bylo pro českou vládu nepřijatelné tolerovat.

Naše vzájemná spolupráce s Donbasem však tímto nijak nebyla omezena a já jsem svou činnost na základě osobního poznání tamní situace a zejména pomoci místnímu civilnímu obyvatelstvu nijak neomezila. Pomáhat lidem, kteří jsou postižení válkou, či jakkoli jinak, považuji za svou morální povinnost. Tyto veškeré moje zkušenosti mě inspirovaly k založení  Institutu Ochrana práv občanů, kde budu ve své činnosti a pomoci lidem pokračovat.